Petronell-Carnuntum, školní výprava po stopách Římanů

Ve čtvrtek 27. března jsme společně s paní učitelkou Hochmanovou a panem učitelem Albertim vyrazili směr Dolní Rakousko, abychom navštívili v rámci studia antiky úžasně zrekonstruované město římské provincie Pannonie. Musíme se vrátit v čase do 1. století našeho letopočtu, kdy v těchto místech zřizuje císař Tiberius opevněný římský tábor. Obyvatelstva však záhy přibývá, s tím vyvstává potřeba město rozšiřovat a budovat, takže v okolí vznikají dva amfiteátry, v městě samotném pak lázně, výstavní domy a další pozoruhodné stavby.

My jsme své putování v čase zahájili v muzeu Carnuntinum, kde se nás ujala sympatická slovenská průvodkyně a seznámila nás nejen se stručnou historií místa, ale spolu s ní jsme prošli celou expozicí – zajímaly nás například lékařské nástroje, jantarové šperky, starořímské deskové hry, náhrobní stély Římanů (kteří se běžně dožívali cca 40 let), amulety, vojenské diplomy, zlomky výbavy gladiátorů (sítě tzv. retiariů aj.) a spousta dalšího.

Laskavý pan řidič nás potom autobusem zavezl přímo do centra římského dění. Město Carnuntum obývalo v době jeho největší slávy 50 000 obyvatel. My jsme si mohli prohlédnout sice jen zlomek toho, co se archeologům zatím podařilo zrekonstruovat do té podoby, že návštěvník se projde honosným měšťanským domem a má pocit, jako by si jeho obyvatelé jen odskočili nakoupit na trh nebo zhlédnout nejnovější tragédii do nedalekého amfiteátru, ale i to bylo ohromující. Prošli jsme si dům kupce Lucia, který si v dobách horších přivydělával výrobou keramiky. Naši žáci, sedíce na starořímských veřejných latrínách, se dozvěděli, že moč se prodávala (používala se při barvení látek a praní prádla), a s paní průvodkyní si náš Míša sehrál scénku, kdy císař Vespasianus obhajuje před svým synem Titem myšlenku poplatků za veřejné toalety a prodej moči slavným výrokem Pecunia non olet (peníze nesmrdí). Odpočinuli jsme si v apodyteriu – relaxační místnosti lázní (SPA = salus per aquam), prohlédli si frigidarium (osvěžení v bazénu se studenou vodou = piscina), tepidarium (prostor vyhřátý na cca 30 °C) a caldarium (místnost nejteplejší, bazén s teplou vodou = alveus), poseděli jsme u prostřeného stolu (ústřice, artyčoky) v hlavním honosném sále Villa urbana (jeho stěny imitují drahý mramor). Obešli jsme pozůstatky dalších domů – barvírnu látek, obchody – prošli nezbytným obchodem se suvenýry a cestou mezi poli jsme se vydali jednomu z dochovaných amfiteátrů, který v dobách největšího rozkvětu města mohl pojmout až 14 000 diváků.

Cestou zpět mezi zoranými poli jsme se nechali unést sběratelskou vášní a někteří z nás si domů vezli i pár keramických střípků, nejspíš němých svědků pradávné historie.

Ciceronův výrok Historia magistra vitae est (historie je učitelkou života) je stále platný a děti se o tom myslím také přesvědčily.

Jana Malá