Výlet 6.B Květnice u Tišnova

Z rajhradského nádraží jsme vyráželi ve chvíli, kdy sluníčko už pořádně hřálo, ačkoli bylo časné ráno. Známky už jsou uzavřené, děti neklidné, a tak je úplně nejlepší se sebrat a od školy se na nějakou chvíli vzdálit. Zamířili jsme do Tišnova, z nádraží prošli podchodem z 50. let, jehož stěny vyzdobil malíř a hudebník Vladimír Kiseljov, zastavili jsme se v barokním Müllerově domě, sídle městského muzea, a pak už nás čekalo pozvolné stoupání na Květnici, přesněji do nadmořské výšky 470 metrů.

Děti měly za úkol sledovat jednotlivá zastavení na Lacinově stezce Květnicí a do pracovního listu si pak zapisovat nejrůznější zajímavosti, kupříkladu že ve 30. letech 20. století se na vrcholech rozkládala rozsáhlá skalní step a lesostep, nebo že se tu díky poloze na rozhraní Boskovické brázdy a Českomoravské vrchoviny nachází jedinečné druhové bohatství rostlin a živočichů (roste zde cca 350 druhů rostlin, z nichž je 55 zařazeno mezi ohrožené druhy; takové množství rostlin poskytuje přirozené prostředí pro 250 druhů motýlů; v korunách zdejších stromů žije 46 druhů ptáků). Napříště už budou děti také možná vědět, že latinský název Pinus sylvestris slouží k pojmenování borovice lesní a že Mantis religiosa je kudlanka nábožná.

Květnice je významnou mineralogickou lokalitou, která proslula svými nalezišti ametystu. Vystoupali jsme až na vrchol, posvačili na kamenech, doplnili pracovní listy, rozebrali si domácí bublaninu (kterou paní učitelka vynesla až na vrchol kopce). Děti se také dozvěděly, že kopec ukrývá i několik jeskyní, které bývají zpřístupněny pouze výjimečně. Cestou dolů jsme poznávali kytky (v batohu sice pár učených knih, v mobilu však rychlejší aplikace PlantNet), taky jsme si hodně povídali, těsně pod kopcem jsme se přesvědčili, že tišnovská ulice Koželužská, která je na jednom konci široká pouhých 95 centimetrů, si opravdu zasloužila být zapsána do České knihy rekordů. Z původního záměru posedět na chvíli na náměstí před radnicí sešlo, jednak kvůli velkému vedru, hlavně však proto, že náměstí dočasně zmizelo a místo něho zeje v zemi několik velikých děr, v nichž se pohybují bagry… A tak jsme si dali ještě rozchod na zmrzku a my s paní asistentkou za odměnu na kafíčko.

V symbolických 14.14 už jsme zase nasedali na vlak směr Rajhrad a děti už vědí, že kromě fialkového ametystu je druhem křemene také růžový růženín, žlutý citrín či hnědá záhněda. Jaký kamínek by se líbil vám?

Jana Malá